CELKOVÁ HISTORIE

 

Mrač v plenkách

První zmínky o Mrači pochází z roku 1318, z dob, kdy zde na tvrzišti zbudovaném na podlouhlém vejčitém pahrbku sídlil nechvalně známý lapka Zdislav z Mrače. Jeho předkové tu však pobývali na dřevěném hrádku již v polovině 13. století. Z toho se dochovalo již jen tvrziště v podobě dvou pahorků, příkopu a valů, které je nejenom pro Mrač velmi významným dokladem dávné historie, způsobu života a úrovně osídlení této lokality. Proto je celý areál také zapsán jako registrovaná kulturní památka.
S druhou mračskou tvrzí, již si tehdejší majitel postavil dále od někdejšího sídla Zdislavova, na nejnižším konci vyvíšeniny, nad potokem, je spojován už další rod, jehož příslušníci náleželi k panské šlechtě, ke známým Benešovicům. Jako první z nových majitelů se uvádí Beneš z Lopřetic seděním na Mrači (konce  14. století). Majitelé se pak často měnili.

Léta prosperity, hubené období a selská rebelie

Hospodářský dvůr stával východně od tvrze a v době svého největšího rozmachu byl ústředním dvorem pro rozlehlé panství od Konopiště až ke Komornímu Hrádku. Počátkem 18.  století byla v severozápadním rohu dvora zahájena stavba barokního zámečku, z něhož zbyly pouze obvodové zdi s okenními otvory a prvky svědčícími o ušlechtilé snaze stavebníků.    
K majetkové změně došlo na Mrači v r. 1727, kdy zdejší statek prodal Norbert z Vrbna Janu Josefu hraběti z Vrtby, majiteli sousedního Konopiště.
V roce 1887 získává konopišťské panství včetně Mrače, koupí od Lobkoviců následník trůnu, arcivévoda František Ferdinand d´Este.
Za významnou událost můžeme považovat selskou rebelii na Konopišti v červenci roku 1775, při níž byl zastřelen čtyřicetiletý sedlák Tomáš Přeučil z Mrače č.p. 19. Je pohřben ve společném hrobě u zdi chvojenského hřbitova, kde je i pamětní deska.

20. století a chuť budovat

V roce 1913 se tu zřídila vlaková zastávka. Po válce byl samotnými občany vybudován vodovod (1948) a neváhali ani přiložit ruku k dílu při stavbě restaurace a samoobsluhy (1975; práce zdarma na investiční akci Jednoty; objekt ovšem již několik let slouží jiným účelům), při budování horní požární nádrže a na konci 80-tých let i k přestavbě hospodářských budov na dnešní obecní úřad (v takzvané Akci "Z"). Otevřela se také dálniční přípojka (červenec 1971), elektrifikovala se železnice (1971) a zavedla se autobusová zastávka (1971).
Také komorový odstřel ve státním lomu v Mrači roku 1952 byl místní událostí. Řada měsíců byla hloubena pod vysokou skalní stěnou asi 45 m dlouhá chodba, z níž se pak vyhloubily ještě 4 boční chodby, jež se po ukončení kamenických prací daly zaplnit starým vojenským muničním materiálem, jako bombami, granáty a střelným prachem. Tohoto materiálu byly dovezeny celé vagony. Po přípravných pracích byl zabetonován vchod do hlavní štoly. Ale přece jen se nevědělo, co to provede. Občané museli zotevírat okna a dveře, zhasit ohně a opustit své domovy. Vraceli se až dlouho po hromové ráně, kdy žulová stěna byla rozdrcena. Elektrický odstřel při dodržení bezpečnostních opatření však nakonec dopadl dobře a skaláci měli zajištěnou práci.

Současnost

Do třetího tisíciletí obec vstoupila s novou hasičskou zbrojnicí (kde je i klubovna a tělocvična), s rekonstruovanou budovou obecního úřadu a novou restaurací, s opravenými a v noci osvětlenými soškami jejích patronů (sv. Jan nepomucký a sv. Barbora), s rozrůstajícími se kulturními aktivitami včetně historických bitev na tvrzi se stále se zvyšujícím se počtem obyvatel a mnoho dalšího.

TRADICE

Ze staročeských tradic dlouho přetrvávalo ochotnické divadlo, dožínkové slavnosti, maškarní průvody, poutě s procesím ke kapličce do lomu, s tanečními zábavami pouťovými i posvícenskými a atrakcemi, obchůzky vsí – Mikuláš, pomlázka, plesy.
V obci probíhají soutěže v křížovém mariáši, zábavy, mnohé akce pro děti (jako Mračský pohádkový les) a návštěvy jubilantů. Po dlouhá léta se pravidelně jednou za měsíc scházejí důchodci. Již po několik let se věřící schází na májové pouťové pobožnosti na návsi u zvoničky.


LITERATURA


Karel Nový: Železný kruh
Radovan Šimáček: Zločin na Zlenicích hradě L.P. 1318


FILMY ČÁSTEČNĚ NATOČENÉ V MRAČI

Jan Hus (1954, historický, režie Otakar Vávra)
Odysseus a hvězdy (1976, sci-fi, režie Ludvík Ráža)
Trhala fialky dynamitem (1992, komedia, Milan Růžička)
Čínská legenda – pohádka filmovaná v lomu.


OSOBNOSTI
MUDr. František Jan Mošner (1797 - 1876)
- lékař - porodník, spisovatel a publicista
- narozen r. 1797 v Podmračí, v rodině konopišťského zahradníka. Podpora otcova zaměstnavatele, hraběte z Vrtby, mu umožnila vystudovat. Specializoval se na porodnictví. Působil v Olomouci kde je po něm pojmenovaná ulice. Od roku 1829 profesor olomoucké Akademie, stal se zároveň primářem v porodnici a nalezinci.
- napsal učebnici Babictví a odborné spisy z oboru pedagogiky a medicíny (např. didaktický spisek Pěstounka). Někteří badatelé se domnívají, že možností inspirace k sepsání Babičky Boženě Němcové byla Mošnerova kniha Pěstounka.
František PilátFrantišek Pilát (4. 1. 1874 - 6. 11. 1942)
- skladatel, trumpetista, dlouholetý člen České filharmonie, hudební pedagog
- č.p. 25, narozen 4.1.1874; učil se od dětství houslím, brzy také křídlovce, byl členem Benešovské kapely. Jako výborný hráč se osvědčil dlouholetým členstvím v České filharmonii. Napsal kolem sta skladeb tanečních, pochodových sól a lidových písní.

MVDr. Antonín Klauz (9.5.1905 - 6.5.1986)
- mikrobiolog, zakladatel veterinární diagnostiky, ředitel Ústředního státního veterinárního ústavu v Praze.
- č. p. 26
Josef Nádvorník
- narodil se v Mrači, č.p. 15, prožil zde dětství, docházel do benešovského gymnázia, děkanem v Dobříši.
MUDr. Jan Novák
- narodil v usedlosti č.p. 2, v Benešově vychodil gymnázium a po dalším studiu se stal lékařem v české porodnici v Praze.
Pekař Jan Marhoul
- spisovatel Vladislav Vančura (1891 - 1942) se při tvorbě tohoto známého baladického sociálního románu (1924) inspiroval skutečným osudem člověka, který svou dobrotivostí hraničící naivitou přijde i díky lidské bezohlednosti o všechno. Skutečný pekař Jan Marhoul byl otec Vančurova přítele, spisovatele Karla Nového. Žil tu se svým synem v dnes již neexistujícím Podelhotském mlýně (vydražil ho arcivévoda František Ferdinand d'Este, aby ho pak následně zrušil), který stál v dnešní osadě Měsíční údolí.